O finanční krizi toho bylo napsáno už mnoho a může se zdát, že další článek je zbytečný. Avšak neodpustím si malou úvahu nad vzniklou situací.
Jak to začalo
Jak jistě víte, finanční krize „vznikla“ ve Spojených státech amerických. Příčinou krize byly velmi nízké úrokové sazby v letech 2003 a 2004. Díky nim zlevnily hypotéky, což byl i požadavek vlády Williama Jeffersona Clintona (neboli Billa Clintona), který prosazoval, že každá rodina může mít svůj vlastní dům. Také banky díky vidině velkých zisků z hypotečních úvěrů začaly půjčovat i takovým lidem, u kterých nebylo zcela jasné, zda budou mít na splácení úvěru. Takto situace přerostla až do takového rozměru, že v letech 2005 a 2006 se při poskytování hypoték falšovaly podklady pro jejich schválení. Ceny nemovitostí vzhledem k vysoké poptávce rostly a celá „bublina“ nabývala na rozměru.
Na tyto nebonitní hypotéky se navázaly na pákové nástroje, tzv. ABX, které dostaly vysoký rating od agentur. I díky tomuto dobrému ratingu banky, pojišťovny, penzijní fondy a jiné finanční instituce nakupovaly do svých portfolií nelikvidní ABX.
V roce 2006 se úrokové sazby zvyšují a stejně tak roste i cena ropy. Na povrch začínají vyplouvat problémy se splácením hypoték. Lidé, kteří by nikdy na hypotéku nedosáhli, nyní neměli na splácení těchto úvěrů a banky zabavují domy. O problému se dozvídá i trh a každý kdo vlastnil ABX se jich snaží zbavit. Po chvíli se ABX stávají neobchodovatelnými a fondy, aby získaly prostředky, jsou nuceny prodávat své likvidní aktiva (akce, dluhopisy, …). Tato skutečnost se projevuje na faktickém poklesu kurzů fondů. Ceny nemovitostí klesají a hypotéční úvěry již nejsou plně kryty touto cenou.
Na trhu se objevuje nejistota, stává se velmi volatilním a každá špatná zpráva způsobuje pád. Slabí hráči jsou nuceni odejít.
Kdo selhal?
Je tedy otázkou, kde se stala chyba, kdo selhal, kdo by měl nést odpovědnost. Bohužel nikdo na ni nezná a zřejmě ani nemůže znát odpověď. Jednalo se o souběh několika různých skutečností, které ruku v ruce vedly k nejhorší finanční krizi po roce 1929. Nízké úroky, snížení požadavků bank na žadatele o úvěr, chybný rating ABX, malá obezřetnost fondů, které je do svých portfolií zařadily, tlak americké administrativy na banky, aby poskytovaly více hypotečních úvěrů, možná i nedostatečná kontrola státu a další faktory. Pokud máme označit viníky, tak bychom museli ukázat na občany, kteří se zachovali neracionálně a zadlužili se, i když zřejmě tušili, že splácení takovýchto úvěrů jim bude činit potíže. Dalšími viníky jsou banky, které peníze svých klientů půjčovaly na takové projekty, které nebyly zcela zajištěny, dále stát, který svými intervencemi nafouknul ceny na nemovitostním trhu, ratingové společnosti, jelikož udělily vysoké hodnocení špatným cenným papírům a dalo by se pokračovat dále.
Selhal trh?
Toto je velmi složitá otázka. Já osobně se nedomnívám, že selhal trh jako takový, právě naopak. Krize, kterou nyní zažíváme je ozdravným procesem, jenž je samovolně vyvolán trhem. Redukce je způsobena umělým nadsazování cen a to nejen nemovitostí v USA. Kdyby hypotéku nedostaly subjekty, které si ji nemohou dovolit, tak by nikdy nevznikl poptávkový tlak na nemovitostním trhu a ceny by se vyvíjely přirozeně. Zde jsme však byli svědky toho, že díky nízkým úrokům a sníženým požadavkům na žadatele o úvěr prudce vzrostla poptávka, což samozřejmě muselo vést ke zvýšení ceny. Vzrostla-li cena nemovitostí, banky byly nuceny půjčovat větší obnosy a cena se stále šplhala nahoru. Jakmile se však ukázalo, že nebonitní dlužníci nemohou splácet své závazky, byly jim nemovitosti zabaveny a nabídnuty k prodeji. Samozřejmě těchto nebonitních klientů nebylo málo, a tudíž vznikl převis nabídky nad poptávkou. Cena nemovitostí začala klesat a najednou hodnota hypotéčního úvěru byla vyšší než reálná cena nemovitostí. Banky postrádaly prostředky. Celá krize z počátku byla jen návrat ekonomiky do svého rovnovážného bodu. Ale jak to, že přerostla do takového rozměru? Odpověď je, z mého pohledu, velmi jednoduchá. Ekonomické teorie očekávají, že se všechny subjekty chovají racionálně. Bohužel tomu tak nikdy nebylo, není a ani nebude. Lidé se chovají velmi neracionálně. A toto neracionální chování dovedlo tuto, ale i jiné krize, do takovýchto rozměrů. Lidé přestali důvěřovat trhu, začali panikařit a zcela ztratili racionální uvažování. Každá špatná zpráva je donutila k tomu, aby své cenné papíry prodávali. Ekonomika se tedy přirozeně vrátila do svého rovnovážného bodu, ale jelikož se jednalo o velký skok, lidé to psychicky neunesli a poslali trhy ještě více dolů. Můžeme předpokládat, že jakmile investoři opět získají důvěru v trh, tak se vše vrátí do normálu. Neříkám tím ale, že například ceny akcií dosáhnout opět stejné hodnoty, jako před krizí. Tento návrat bude jistě nějako dobu trvat. Lze to vysvětlit i tím, že investoři budou důvěru v trh získávat postupně, nikoliv skokově.
Jakou roli sehrává stát
Osobně se domnívám, že za tuto krizi může s velké části právě stát. První důvod je, že americká administrativa podporovala možnost, aby hypotéku získali i občané, kteří by nedostali ani úvěr na nábytek. Druhým faktem je, že stát, jakožto nejvyšší dozorový orgán, selhal. A posledním důvodem, proč se domnívám, že stát přispívá k této finanční krizi je, že se nyní snaží na všechny strany rozhlašovat, že krize není tak velká, že neohrožuje investory, atp. Lije do ekonomiky finanční prostředky daňových poplatníků a všelijak se snaží krizi zastavit. Neuvědomuje si ale, že svým konáním právě naopak potvrzuje závažnost krize, znejišťuje občany a posílá tak trhy a potažmo ekonomiku dolů. Netvrdím, že by si měl stát hrát na mrtvého brouka, ale rozhodně ekonomice nepomáhá, když okázale dává najevo, že není vše úplně v pořádku a skoro panicky všechny utvrzuje o velikosti krize.
Ukažme si to na příkladě Spojených států amerických a České republiky. V USA se o krizi stále mluví, mluví o ní hlavní představitelé státu, pumpují do ekonomiky peníze a dokonce prezident Bush bouchá pěstí do stolu, když chce, aby byl schválen jeho záchranný plán. Občané ve státech jsou vystresovaní a trhy se stále propadají.
V ČR se naopak otevřeně o krizi na vládní úrovni moc nemluví, politici se k ní skoro nevyjadřují a celá situace se jeví způsobem, jakože krize je mimo hranice našeho území a u nás je vše v relativním pořádku. Ministr financí Kalousek říká, že se pouze zpomalí tempo růstu ekonomiky, ale v podstatě se jedná jen o jakési zahájení normálního růstu, jelikož dosud byl růst české ekonomiky nadprůměrně vysoký. Češi se zdají být docela v klidu, možná mírně utlumují spotřebu, ale nejedná se o nějaké velké šoky. Burza se sice také propadá, ale rozhodně v úplně jiném měřítku než je tomu v Americe.
Z tohoto pohledu se tedy zdá lepší o krizi dát vědět, ale příliš ji nemedializovat.
Jak to dopadne
Těžko v této chvíli odhadovat jak vše skončí a zřejmě by se to rovnalo věštění z křišťálové koule. Krizi však můžeme vnímat jako ozdravení trhu. Slabí a špatní hráči z trhu zmizí nebo už zmizeli a silné, kvalitní a perspektivní firmy zůstanou. Jistě se dočkáme opět rostoucích trhů, které přinesou další vysoké zisky. A s jistotou můžeme také konstatovat, že po této krizi přijdou další krize, ať menší či takovýchto rozměrů.
Ekonomika si totiž žije svým životem, a i když jsme její součástí, můžeme ji jen drobně směrovat.
Jak to začalo
Jak jistě víte, finanční krize „vznikla“ ve Spojených státech amerických. Příčinou krize byly velmi nízké úrokové sazby v letech 2003 a 2004. Díky nim zlevnily hypotéky, což byl i požadavek vlády Williama Jeffersona Clintona (neboli Billa Clintona), který prosazoval, že každá rodina může mít svůj vlastní dům. Také banky díky vidině velkých zisků z hypotečních úvěrů začaly půjčovat i takovým lidem, u kterých nebylo zcela jasné, zda budou mít na splácení úvěru. Takto situace přerostla až do takového rozměru, že v letech 2005 a 2006 se při poskytování hypoték falšovaly podklady pro jejich schválení. Ceny nemovitostí vzhledem k vysoké poptávce rostly a celá „bublina“ nabývala na rozměru.
Na tyto nebonitní hypotéky se navázaly na pákové nástroje, tzv. ABX, které dostaly vysoký rating od agentur. I díky tomuto dobrému ratingu banky, pojišťovny, penzijní fondy a jiné finanční instituce nakupovaly do svých portfolií nelikvidní ABX.
V roce 2006 se úrokové sazby zvyšují a stejně tak roste i cena ropy. Na povrch začínají vyplouvat problémy se splácením hypoték. Lidé, kteří by nikdy na hypotéku nedosáhli, nyní neměli na splácení těchto úvěrů a banky zabavují domy. O problému se dozvídá i trh a každý kdo vlastnil ABX se jich snaží zbavit. Po chvíli se ABX stávají neobchodovatelnými a fondy, aby získaly prostředky, jsou nuceny prodávat své likvidní aktiva (akce, dluhopisy, …). Tato skutečnost se projevuje na faktickém poklesu kurzů fondů. Ceny nemovitostí klesají a hypotéční úvěry již nejsou plně kryty touto cenou.
Na trhu se objevuje nejistota, stává se velmi volatilním a každá špatná zpráva způsobuje pád. Slabí hráči jsou nuceni odejít.
Kdo selhal?
Je tedy otázkou, kde se stala chyba, kdo selhal, kdo by měl nést odpovědnost. Bohužel nikdo na ni nezná a zřejmě ani nemůže znát odpověď. Jednalo se o souběh několika různých skutečností, které ruku v ruce vedly k nejhorší finanční krizi po roce 1929. Nízké úroky, snížení požadavků bank na žadatele o úvěr, chybný rating ABX, malá obezřetnost fondů, které je do svých portfolií zařadily, tlak americké administrativy na banky, aby poskytovaly více hypotečních úvěrů, možná i nedostatečná kontrola státu a další faktory. Pokud máme označit viníky, tak bychom museli ukázat na občany, kteří se zachovali neracionálně a zadlužili se, i když zřejmě tušili, že splácení takovýchto úvěrů jim bude činit potíže. Dalšími viníky jsou banky, které peníze svých klientů půjčovaly na takové projekty, které nebyly zcela zajištěny, dále stát, který svými intervencemi nafouknul ceny na nemovitostním trhu, ratingové společnosti, jelikož udělily vysoké hodnocení špatným cenným papírům a dalo by se pokračovat dále.
Selhal trh?
Toto je velmi složitá otázka. Já osobně se nedomnívám, že selhal trh jako takový, právě naopak. Krize, kterou nyní zažíváme je ozdravným procesem, jenž je samovolně vyvolán trhem. Redukce je způsobena umělým nadsazování cen a to nejen nemovitostí v USA. Kdyby hypotéku nedostaly subjekty, které si ji nemohou dovolit, tak by nikdy nevznikl poptávkový tlak na nemovitostním trhu a ceny by se vyvíjely přirozeně. Zde jsme však byli svědky toho, že díky nízkým úrokům a sníženým požadavkům na žadatele o úvěr prudce vzrostla poptávka, což samozřejmě muselo vést ke zvýšení ceny. Vzrostla-li cena nemovitostí, banky byly nuceny půjčovat větší obnosy a cena se stále šplhala nahoru. Jakmile se však ukázalo, že nebonitní dlužníci nemohou splácet své závazky, byly jim nemovitosti zabaveny a nabídnuty k prodeji. Samozřejmě těchto nebonitních klientů nebylo málo, a tudíž vznikl převis nabídky nad poptávkou. Cena nemovitostí začala klesat a najednou hodnota hypotéčního úvěru byla vyšší než reálná cena nemovitostí. Banky postrádaly prostředky. Celá krize z počátku byla jen návrat ekonomiky do svého rovnovážného bodu. Ale jak to, že přerostla do takového rozměru? Odpověď je, z mého pohledu, velmi jednoduchá. Ekonomické teorie očekávají, že se všechny subjekty chovají racionálně. Bohužel tomu tak nikdy nebylo, není a ani nebude. Lidé se chovají velmi neracionálně. A toto neracionální chování dovedlo tuto, ale i jiné krize, do takovýchto rozměrů. Lidé přestali důvěřovat trhu, začali panikařit a zcela ztratili racionální uvažování. Každá špatná zpráva je donutila k tomu, aby své cenné papíry prodávali. Ekonomika se tedy přirozeně vrátila do svého rovnovážného bodu, ale jelikož se jednalo o velký skok, lidé to psychicky neunesli a poslali trhy ještě více dolů. Můžeme předpokládat, že jakmile investoři opět získají důvěru v trh, tak se vše vrátí do normálu. Neříkám tím ale, že například ceny akcií dosáhnout opět stejné hodnoty, jako před krizí. Tento návrat bude jistě nějako dobu trvat. Lze to vysvětlit i tím, že investoři budou důvěru v trh získávat postupně, nikoliv skokově.
Jakou roli sehrává stát
Osobně se domnívám, že za tuto krizi může s velké části právě stát. První důvod je, že americká administrativa podporovala možnost, aby hypotéku získali i občané, kteří by nedostali ani úvěr na nábytek. Druhým faktem je, že stát, jakožto nejvyšší dozorový orgán, selhal. A posledním důvodem, proč se domnívám, že stát přispívá k této finanční krizi je, že se nyní snaží na všechny strany rozhlašovat, že krize není tak velká, že neohrožuje investory, atp. Lije do ekonomiky finanční prostředky daňových poplatníků a všelijak se snaží krizi zastavit. Neuvědomuje si ale, že svým konáním právě naopak potvrzuje závažnost krize, znejišťuje občany a posílá tak trhy a potažmo ekonomiku dolů. Netvrdím, že by si měl stát hrát na mrtvého brouka, ale rozhodně ekonomice nepomáhá, když okázale dává najevo, že není vše úplně v pořádku a skoro panicky všechny utvrzuje o velikosti krize.
Ukažme si to na příkladě Spojených států amerických a České republiky. V USA se o krizi stále mluví, mluví o ní hlavní představitelé státu, pumpují do ekonomiky peníze a dokonce prezident Bush bouchá pěstí do stolu, když chce, aby byl schválen jeho záchranný plán. Občané ve státech jsou vystresovaní a trhy se stále propadají.
V ČR se naopak otevřeně o krizi na vládní úrovni moc nemluví, politici se k ní skoro nevyjadřují a celá situace se jeví způsobem, jakože krize je mimo hranice našeho území a u nás je vše v relativním pořádku. Ministr financí Kalousek říká, že se pouze zpomalí tempo růstu ekonomiky, ale v podstatě se jedná jen o jakési zahájení normálního růstu, jelikož dosud byl růst české ekonomiky nadprůměrně vysoký. Češi se zdají být docela v klidu, možná mírně utlumují spotřebu, ale nejedná se o nějaké velké šoky. Burza se sice také propadá, ale rozhodně v úplně jiném měřítku než je tomu v Americe.
Z tohoto pohledu se tedy zdá lepší o krizi dát vědět, ale příliš ji nemedializovat.
Jak to dopadne
Těžko v této chvíli odhadovat jak vše skončí a zřejmě by se to rovnalo věštění z křišťálové koule. Krizi však můžeme vnímat jako ozdravení trhu. Slabí a špatní hráči z trhu zmizí nebo už zmizeli a silné, kvalitní a perspektivní firmy zůstanou. Jistě se dočkáme opět rostoucích trhů, které přinesou další vysoké zisky. A s jistotou můžeme také konstatovat, že po této krizi přijdou další krize, ať menší či takovýchto rozměrů.
Ekonomika si totiž žije svým životem, a i když jsme její součástí, můžeme ji jen drobně směrovat.
Příspěvky
